Procházka po Josefově

Město, které na mapě vypadá jako pravidelný ornament. Z výšky působí dokonale – geometrická pevnost, symetrie vojenského řádu, kázeň přetavená do cihel. Ale když stojíte uvnitř, pod nohama vám vržou staletí.
Bylo to město narozené z obav. Císař Josef II. který nechal postavit pevnost, měla chránit hranice říše – ale taky ukázat sílu. Desítky tisíc mužů, kámen po kameni, tunel po tunelu, tvořili pod zemí svět, který se možná nikdy neměl použít.
A nepoužil se. Nepřítel nepřišel. Pevnost, dokonale připravená na válku, zažila jen tíhu míru. Z kasáren se staly byty, z dělostřeleckých stanovišť výhledy pro turisty. Ale duch místa zůstal.
Po nocích tu chodby šeptají. Možná je to jen vítr, možná voda, možná vzpomínky. Lidé, kteří v Josefově žijí, si na to zvykli. Nevadí jim, že ve zdech zůstalo něco z minulých životů. Naopak – v tom je jeho kouzlo. Město, které nikdy neumřelo, jen se ztišilo...