Silvestrovský kempink na Kozelce

Byl poslední den roku 2018, pár dní před tím jsem přemýšlel jak tento rok zakončím, jelikož nepatřím mezi ten typ lidí, kteří jsou rádi v davu, střílí ohňostroje a bouchají petardy. Řekl jsem si že se toho nezůčastním a vymyslím si nějakou svoji akci. 

Jenže co podniknout, to je otázka, věděl jsem že do města nepůjdu a jet do Plzně se mi nechtělo. Samozřejmě že nějaké fotky by mi bavilo dělat, mít Plzeňskou věž v záplavě rozprskajících se světel byla lákavá myšlenka ale při představě kolik by bylo všude lidí, ještě k tomu posilněných alkoholem, to mi zato nestálo. Někam jsem potřeboval zmizet a ne být zavřený doma, napadlo mi vyrazit si na Manětínsko z domova to bylo pár minut jízdy autem, tak jsem neváhal začal si pomálu balit batoh, spacák, nabil si baterku ve foťáku a byl jsem připravenej. Původní cíl byl Vladař, mohutná stolová hora a dominanta místní krajiny, která je vidět ze širokého okolí. Ale po zjištění že z této hory nejsou téměř žádné výhledy, jelikož kopec je celý zalesněný jsem od této myšlenky upustil. 

Potom mi to došlo, Kozelka, stolová hora vulkanického původu nedaleko obce Nečtiny. Tak jsem tedy vyrazil. Zaparkoval jsem na na malém plácku, který se používá pro turisty mající sem cestu. Nikde nebyla ani noha ani žádné auto, nato že by to měla být nejrušnější noc v roce, tady to tak vůbec nevypadalo, všude byl klid vanul chladný vánek sem tam se do ticha ozval nějaký štěkající pes. Vzal jsem si batoh na záda, spacák do ruky, rozsvítil čelovku a pomalu jsem vyrazil, byl to první ostrý test mojí čelovky a tak jsem doufal že mně nenechá ve štychu. Vyrazil jsem tedy vzhůru, prošel si malebnou vesničkou Doubravice kterou si pro své filmy vybral i Tomáš Vorel který v okolí natáčel svoje filmy jako například Cesta z města. 

Pomalu ale jistě stoupám, ovšem to pravé stoupání mělo teprve přijít, jsem za vesnicí mezi remízkem kde mi přes cestu přeběhnou dvě srny, je to dobrý říkám si byli to jen srnky, jediné co nechci je střetnutí se s divokým prasetem. Šplhám se pomálu po louce nahoru, než dojdu k lesu kde se nachází lavička a menší přístřešek, dávám si chvilku pauzu a poslouchám kolem sebe to ticho, noční obloha a na ni tisíce malých světýlek, které mi svítí na cestu. Nezdržuji se dlouho a jdu dál. Zde přichází to nejprudší stoupání na 659 metrů vysoký kopec. Netrvá dlouho a jsem na vrcholu, ustelu si u jedné pěkné borovice, která tu roste nejspíše už desítky let, soudě podle majestátních kořenů, které se se zařezávají do skály jako nůž když projíždí máslem. Mám krásný výhled na naši druhou nejvyšší stavbu v čechách a tím je vysílač Krašov, který je vidět ze širokého okolí. 

Pár desítek minut jsem zde setrval, nicméně úplný noční kempink to nebyl, zkusil jsem i nějakou noční fotku na památku. Do půlnoci jsem vydržel, ohňostroje vidět nebyli i tak to ale stálo zato, byť nebyl žádný alkohol ani akce. Řekněte mi, kdo z vás byl na Silvestra v absolutním tichu bez petard alkoholu a přátel ? Místo barevných ohňostrojových světel se mi o podívanou na obloze postaral měsíc se spoustou svítících hvězd o hudbu se postaralo soví houkání a alkohol ani nebyl třeba.